Červen 2013

Jak to tu teď je a proč

7. června 2013 v 22:31 | © Lovelysims team | Gipsík
Ahoj.
Ráda bych vám řekla, proč to tu je tak, jak je, ale bohužel nějak nevím, odkud začít. Nenechala jsem tu blog takto schválně, mám pro to svoje důvody, které bych tu nerada rozmazávala. Jen mě mrzí, jak to tu dopadlo. Chtěla jsem aspoň udělat konkurz, ale projít všechny maily dá práci a ještě jsem se neprokousala všemi, protože na to je potřeba si najít hodně času a projít to všechno pečlivě. Bohužel kkyž už se doberu k tomu, že někomu napíšu, tak se zatím ve všech případech stalo, že dotyčný neodpověděl, takže je to takový začarovaný kruh...

Nedávno mi psala DeadlyDesire, že by se možná ráda vrátila, takže jakmile najdu heslo na papírku, pošlu jí ho a budu doufat, že se Vám sem vrátí :) pokud o prázdninách najdu čas a budu mít zase huť hrát, ráda bych se k ní zase připojila, pokud mě tu ještě budete chtít.

V principu jde ale o to, že se u mně sešlo hnedle několik faktorů a důvodů, proč tu blog zůstal takto. Objevila jsem tu komentáře, že na svůj blog přidávám a kdesi cosi - pravdou je, že nemám tolik času, kolik byhc si přála, i dkyž sem tam si vyšetřím pár chvil, kdy dělám to, co mě teď baví a to je kreslení. V Sims mám teď trochu krizi, ale i tak mně baví. Nicméně upřednostňuji teď před hraním kreslení. Je to činnost, kteoru dělám odmala, která mě baví, i když mi nejde tak, jak bych si přála a představovala a především činnost, která mě uklidňuje a dávám do ní všechno, co cítím - všechny svoje pocity, myšlenky.. když něco kreslím, mám dojem, že všechno bude v pořádku, že těžké časy přejdou a život zase půjde k lepšímu. To je věc, kteoru tenhle rok potřebuji nejvíc - ujištění, že všechno přejde do starých kolejí.

Nakonec vám ale asi dlužím vysvětlení, proč tomu tak je, rpoč v kreslení hledám útěchu. Není tak úplně pravdou, že mi nic není, jak jsem tu taky zahlédla v posledních komentářích. Není mi nic po fyzické stránce (snad jen kromě občasné rými a aktuální bolesti hlavy), spíše po té duševní. Tenhle rok jsem v životě ztratila hned několik lidí, na kterých mi velmi záleželo - ať už napořád nebo jen tak, že vím, že někde jsou, spokojení, akorát se zrovna nenacházejí vedle mně. Ačkoliv už od doby, dky se hlavně tyhle ztráty děly, uběhlo už poměrně hodně vody, pořád ještě to na mně doléhá a neumím se s tím úplně vypořádat. jsem konzervativní člověk (a to hodně), takže na mně doléhá každá změna v neskutečné síle, navíc tenhle rok se těch změn událo hned několik. Další věcí je škola - ještě pořád jsem jaksi povinná tam docházet a tento rok navíc tak nějak do ,,ztížených podmínek" - i kdyžž jsem zvyklá pracovat - a většinou mi to nevadí - abyhc dosahovala alespoň celkem dobrých výsledků, tenhle rok je to o chlup těžší a je to znát. K tomu se mi připojilo ve škole také několik projektů, které jsou celoroční a zrovna poslední dva tři měsíce to celé vrcholí výstupními pracemi, na kterých si dávám záležet, aby byly za mnou vidět výsledky a to, že jsem do nějaké školy vůbec chodila. Až školu vyjdu, ráda bych, aby po mně v ní něco zbylo a čím jiným to lépe dokázat než dobře odvedenou prací? Dalším faktorem je to, že mám i nové zájmy - již zmiňované kreslení, kteér zabírá poměrně dost času; dále tancování a s tím spojené vystupování. Vrátila jsem se taky ve větší míře ke čtení knížek, protože jsem si uvědomila, jak málo jsem za poslední rok dva četla; dále je to taky psaní. To bych teoreticky mohla procvičovat i tady na blogu, ale není psaní jako psaní. Napsat článek a napsat něco, co bude už o něco hodnotnější než článek, je rozdíl. Musím se pochlubit, že díky rozvíjení této aktivity jsem se taky letos na apríla umístila v naší školní literární soutěži na prvním místě za vyšší gymnázium, což je věc, kteoru jsem nepředpokládala ani v těch nejdvočejších snech, protože jsem rok co rok výherce soutěže obdivovala za úžasná díla, která napsali a doufala jsem,ž e se třeba někdy mezi ně dostanu.

Poslední a asi nejdůležitější ěvcí, na které pracuju, je celková změna sebe. Zní to strašidelně, ale ve výsledku je to vlastně docela jednoduché. Když se na začátku roku staly ty nepříjemné události, zjistila jsem, že jsem vlastně některým z těch ztracených lidí neřekla všechno, co jsem chtěla. Neřekla jsem, že je obdivuju, oceńuju, co dělají, nebo zkrátka že je mám prostě ráda... Strašně jsem se naštvala a kdybych neměla přímo fóbie z bolesti, vrazila bych si facku. U některých z nich se to ještě dalo napravit, ale lidem, kteíř umřeli, už nikdy nebudu moct říct, co sjem chtěla. Řekla jsem si proto, že přestanu být strašpytel a ustrašený blbec, jakým jsem psolední roky svého života bývala, i když si pamatuju, že byly i doby, dky jsem nebyla tak strašně stydlivá a ustrašená. Začla jsem proto dělat věci, kterých jsem se bála - začala jsem lidem říkat, co si skutečně myslím, telefonovat sama cizím lidem, když sjem třeba potřebovala něco zařídit, jezdila jsem p městě a vyřizovala různé záležitosti. Zapojovala jsem se do oněch projektů, veřejně vystupovala, zkoušela jsme bojovat s trémou. Není to ještě ideální, ale vidím na sobě pokroky a to mi dodává odvahu na tom stále pracovat. Mám radost, když i lidi kolem mě vidí změnu k lepšímu - a nejšťastnější jsme za to, že už jsem všem lidem, u kteýrch jsem to zanedbala, dokázala říct, že jim děkuju za to, co pro mně udělali nebo dělají - a že je mám po svém boku.

To je asi všechno, co jsem Vám chtěla říct - na svou obhajobu? Pokud byste měli nějaké otázky, pište. Dlužím Vám odpovědi za to, že jsem blog nechala ležet a neozvala se.

Nebudu slibovat, víte, že moje sliby co se týkají blogu, často zůstávají jen na papíře a nejsou vidět, ale byla bych ráda, dkybych konečně změnila vzhled LovelySims, protože i když tu nic nebude, byla bych ráda, aby to tu alespoň nějak vypadalo. ještě si promyslím, jak by to tu mělo vypadat, ale pokud se mi podaří utvořit si nějakou představu, zkusím po delší době zapnout ty obluďáky, co si říkají simíci, a něco s epokusím vytvořit, aby to tu alespoň vypadalo trochu k světu, dkyž už jsem tedy ten mizera který blog nechal napospas svému osudu - byť nikoliv dobrovolně.

Takže ještě jednou opakuji: otázka? Napište do komentářů, pokusím se to tu nějak sledovat a odpovídat na případné dotazy. Jeidné, co poprosím: neptejte se mně, jaké jsou plány s LovelySims. Plánovala jsem a plánovala a plány nevyšly. Teď dám prostě heslo Desire a budu doufat, že se v létě připojím, pokud na mně dorazí hrací a tvořící nálada.

Tak zatím dobrou noc, moji milí. A promiňte.