Díl obsahuje násilí a fotky se sexuálním podtextem. Nikoho nenutím komix číst, proto si pak proím nestěžujte v komentářích, jak je to odporné. Nike jsem nepsala, že komix bude psán a dělán "v rukavičkách". Protože nemá cenu psát "mládeži pod 15 vstup zakázán", ani to sem psát nebudu, stejně byste to nedodrželi. můžu jen doporučit těm, kteří se neradi dívají na násilí a obnaženou horní polovinu těla žen, aby článek nerozklikávali.
Pst... Nesmí mě slyšet. Už se blíží, jsou po celém městě. Za úsvitu chodí do města jako zkáza, jako mor. Městem se plíží strach, bezmoc a beznaděj. Není nikde pomoci. V této odporné hře jsou zapleteni úplně všichni. Hlídači z ašrámů, prostí lidé i ti, kteří by měli bezpečnost chránit. Jenže tady v Indii žádná žena není v bezpečí. Můžeme se jen schovávat a doufat.
Mezerou ve spáře zdi jsem zahlédla dalšího z těch odporných zrůd, kteří každý den navštěvovali Váránasí. Nikdy jsem ho tu ještě neviděla, ale ten nechutný úsměv je naprosto příznačný. Tentokrát jsem neměla štěstí. nemohl mě zahlédnout, puklina ve spáře byla určitě sotva vidět, ale jen co mi zmizel z dohledu, jak zašel za roh domu, a cvakla klika, věděla jsem, že je zle. Někteří z nich jsou příliš líní, než aby prohledávali a radši "loví" dostupnější kořist, ale těm novým trocha pátrání nevadí, vzrušuje je to.
Nemýlila jsem se. Trvalo jen malou chvilku, než se po kamenném schodišti rozlehl dusot těžkých nohou. A najednou do místnosti vpadl ten neznámý muž, kterého jsem zahlédla venku. ,,Á, to jsem tedy měl štěstí, narazil jsem na mladé masíčko! Starošky moc nemusim, smrděj. Ale ty vypadáš voňavě, co kdybych se na tebe trošičku... dejme tomu "blíže" podíval, co kočičko?" Do pár vět nacpal tolik sarkasmu, oplzlosti a nenávisti, až se mi udělalo mdlo. ,,Nikdy!" Vyjekla jsem znechucením a okamžitě zalitovala. Mužům téhle sorty nemůžete nikdy odporovat. Pokud se rozhodnou, svůj osud nemůžete zvrátit, pokud jste indická žena. A čím větší kladete odpor, tím víc se postarají o to, aby vás čas s nimi strávený co nejvíce bolel. A to doslova. Ať už vás zfackují nebo použijí pro své potěšení praktiky, které by běžný člověk nikdy ani nevymyslel. Teď jsem si dobrovolně podepsala vstupenku do pekla.
Ještě jsem se naposledy zasnažila odvrátit nevyhnutelné. Cesta ke dveřím z místnosti byla relativně volná, nestál přímo před nimi. Vteřinku trvalo mé zaváhání a pak už jsem se snažila dostat ke dveřím co nejdříve. Jenže byl překvapivě rychlý a mrštný. Neudělala jsem ani jeden krok, když mi chytil obě ruce a zkroutil mi je za záda. Jednou rukou mě přidržel a tou druhou, volnou, mi začal strhávat šaty. Podařilo se mi uvolnit ruce, takže jsem se znovu vrhla kupředu, ale chytil mě za boky v drtícím sevření. Už nebyla šance. V marném boji se mi uvolnily i vlasy, dříve pečlivě srovnané v čistém, úpravném drdůlku.
Smýkl se mnou o zem - vytáhl mě ohromnou silou za krk zase zpátky na nohy - praštil mě pěstí přes tvář, až jsem zavrávorala. Jednou rukou jsem zachytila stolek a opřela se o něj. Tenhle muž byl obzvlášť surový... Využil příležitosti a přimáčkl mě na stolek. ,,Nevztekej se, vím že to chceš. Jsem, ehm, velmi dobrý společník. A ovládám několik schopnosít, které se ti určitě budou líbit. Nebudeš chtít, abych přestal." Jedno jsem věděla jistě - od něj se mi nebude líbit vůbec nic.
Jeho dech smrděl po tabáku, byl celý upocený a odporný. Ještě když si rozepínal krátké kalhoty, ideální do počasí, které panovalo venku, jsem se ho snažila dostrčit a nemyslet na to, co mi právě teď chce provést. Marná snaha, bylo to, jako kdybych se snažila odstrčit skálu špejlí. Moje rány mu nemohly ublížit.
,,Vypadáš tvrdě, tak začneme taky něčím tvrdším. Líbí se ti bolest? Doufám, že jo, protože mě se líbí moc - nejvíc, když ji můžu způsobit nějaké takové mlaďounké nažhavené kočičce, jako jsi ty." Nezmohla jsem se na slovo, točila se mi hlava a bylo mi mdlo. Jako pokaždé, když si na mně chtěl někdo zchladit žáhu pro ženu tím nejstrašnějším způsobem. A o chvíli později už se mi opravdu udělalo černo před očima definitivně.
,,Ty hajzle!" Zaslechla jsem ve svých márkotách. Pokusila jsem se otevřít oči a kupodivu se mi tentokrát hlava nezatočila. Pořád jsem ležela na stolku, ale spodní část prádla mi stále zůstávala a nikdo mě ke stolku netiskl násilím. Rozhlédla jsem se po zšeřelé místnosti, plné harampádí a leta nepoužívaných drobností. Kousek dál v místnosti, za průchodem skleněnou stěnou, jsem spatřila svého mučitele, ale také někoho, kdo mě pravděpodobně zachránil, neboť právě do toho odporného zvířete mlátil pěstmi hlava nehlava. ,,To-už-nikdy-neuděláš-a-teď-vypadni-než-tě-zabiju-ty-zmetku-mám-na-to-sto-chutí. VYPADNI!" odsekával ten neznámý muž. A ten chlípák se opravdu sebral, vzal nohy na ramena a letěl pryč jako by ho vystřelili... ,,Jste... jste v pořádku? Už se ho nemustíe bát, ten se sem hned tak nevrátí, zlomený nos docela bolí..." oslovil mě muž s andělskou tváří, silnými pažemi a odhodlaným výrazem ve tváři.
Takže jste si právě zdárně přečetli druhý díl Váránasí do konce. Znovu připomínám, že do "rozkliknutí" článku Vás nikdo nenutil, proto mi prosím nepište, jak to bylo strašně "všechno vidět". A pokud Vás můžu uklidnit, tak tenhle díl patřil k těm nejhorším, nic horšího už Vás v komixu nebude čekat. Teď už to bude jen lepší. Tak doufám, že na Váránasí nezanevřete a budete ho sledovat dál. Určitě se dozvíte ještě mnoho zajímavého a trochu se i pobavíte.
P.S. Za skvělé pózy vděčím Mrs.Faraday. Škoda jen, že si taky nemůžu nějaké udělat :( Nefunguje mi Blender. Nevěděl by třeba někdo, co s tím?
Deluxe Magazine | 22. ledna 2012 v 6:38 | 
Náhodou, bez těchto "věcí" by komixu něco chybělo. Dodává mu to napětí a taky přesvědčí čtenáře, aby neklikli na červené tlačítko nahoře uprostřed článku, jako to občas dělám já s komixy, které mě začínají nudit. 
Tady k tomu komixu to doopravdy tak nějak patří, protože bohužel tohle je v Indii naprosto běžné. Někdo někoho znásilní? A co má jako být? Nám se zdá znásilnění jako trestný čin z nejhrubšího zrna, ale u nich je to prostě součást života. Proto Denní chléb. Některé ženy si na to zvyknou, ale naše Gauri mezi ně patřit nebude 
Každopádně ať už se dohodneme jakkoliv, za nabídku jsme moc vděčné.
.
Já už vidim, že to ode mě bude znít úchylně, ale já mám tohle v komixech ráda.. ;) Nebaví mě číst obyčejný děj, ale něčím zajímavý a navíc nemám ráda cenzuru. Tenhle díl se mi moc líbil, škoda jen, že byl tak strašně krátký! Už aby tu byl další díl♥ Váránasí se mi hrozně líbí a to svojí netradičností a budu každý den netrpělivě čekat, než se tu objeví další díl.