Váránasí «1» Na břehu Gangy

3. ledna 2012 v 22:15 | © Lovelysims team | Gipsík | Váránasí

V Indii, na břehu řeky, stojí starodávné město. Váránasí. Je zváno též Kashi. Váránasí je jendo z nejdéle trvale obydleným měst - a dnes také velkým shromaždištěm indických vdov.

Jmenuji se Gauri. Je mi přesně dvacet let. Můj muž se jmenoval Prém a byli jsme spolu přes deset let - vdávala jsem se v necelých deseti letech. U nás v Indii je to naprosto běžné. Sňatek ve čtrnácti už je pozdě... A málokterá žena se neprovdá nikdy - nálepka "stará panna" je více než odstrašující. Nyní žiji ve městě Váránasí, v jednom z mnoha ašrámů. Ašrámům se také někdy přezdívá "útulek pro vdovy".

Indie zaujímá k ženám velmi neliberální postoj. Každá z dívek je provdána velice, velice mladá, ještě jako dítě. A po celou dobu manželství je s ní jednáno jako se zvířetek, věcí, kusem nábytku... Muž a jeho rodina si se ženou může dělat, co chce. Vím i o ženě, kteoru manžel zapálil - nedostala tak velké věno, jak bylo slíbeno. V Indii není život pro ženy vůbec lehký. Nedovedu ani pořádně popsat, jak strašný tu je život. Myslím v ašrámu. Indie není špatná země... Ale v některých jejích částech se skoro nedá žít - a přesto tu žijeme.

Ašrámy jsou budovy, ve kterých žije spolu několik žen. Proč zde vlastně jsme? Všechny máme společné jednu věc - smrt manžela. Jsme vyvrženci. Odpad společnosti. Jsme ještě míň než ta nejnižší kasta - vdovy přinášejí smůlu. A proto vznikly tyto útulky pro ženy - protože nás nikde nikdo nechtěl, neměly jsme kam jít. Často některou z nás vyhodily vlastní děti. Mě z domu vyhnala má tchyně s tchánem. Po smrti jejich syna už neměli důvod, proč by mě u sebe nechávali, stála jsem je jen mnoho peněz a užitek prý ze mě neměli žádný. Podle tradice má vdova zakázané skoro vše, může jen chodit v bílých šatech a modlit se. Nemůže se znovu vdát. A proto mnoho z nás našlo útočiště ve dvou největších městech vdov - Vrindavanu, kde žije asi 15 tisíc vdov, a také zde, ve Váránasí. Nikdo nedokáže přesně určit, kolik nás zde žije.

Protože jsem hinduistka, i já věřím v mokšu. Mokša je něco jako vysvobození z cyklu života, odlehčení od utrpení. Ten, kdo zemře v jednom z posvátných měst, jako je právě Váránasí, prý mokši dosáhne. Proto i já doufám, že jednou to vysvobození přijde. Každé ráno se nás stovky schází před domy na břehu Gangy a podle rituálů se v ní koupeme a smýváme tak naše hřích. Pak žebráme. Mnohdy totiž nemáme ani an jídlo. nocleh v ašrámu je bezplatný, ale za jídlo a ostatní služby musíme platit. Ačkoliv je všechno předražené a podmínky v budovách strašné, nemáme kam jít a proto jsme do těchto nevýhodných obchodů tlačeny násilím... Moc se bojím, ale věřím, že brzy zemřu. Život bez manžela je utrpení a všechny ženy z ašrámů se mohou jen modlit, aby zemřely co nejdříve. protože tohle není život...

Ach... Musím jít. Musím utéct. Nechci tu zůstat, nechci to prožít znovu... Už jdou, vidím je za kopcem. Muže, jenž nám pravidelně připravují muka...

To byla první část nového "mini"komixu. Nebudu vám prozrazovat žádný děj, stejně jako jsem vám neprozradila, že se takový příběh chystá. počkejte si pěkně na další díl, pokud vás to zaujalo ;) Komix asi bude focen v The Sims 3, pokud by mi to nevyhovovalo, přefotím ho do dvojky. Uvidím, jak mě to bude bavit, pokud nebude, komix nějak rychleji ulehčím. Pokud ano, možná se z toho vyklube nejen miniaturní komix, ale normální, pořádný komix. Pokud byste něčemu z textu nerozuměli (ačkoliv jsme pevně přesvědčená, že jsme vysvětlila vše, co šlo), napište do komentářů, pokusím se vám to vysvětlit ;)